Jaké jsou typy meření tlaku v pneumatikách automobilů:

Jak jsme již zmínili v úvodním článku, tak od 1.11.2014 musí být všechny nově prodávané automobily v základu vybaveny systémem kontroly tlaku vzduchu v pneumatikách. V následujícím článku vysvětlím, jaké jsou druhy systému, kde jsou jejich přednosti a naopak nevýhody.  

Se systémem kontroly tlaku v pneumatikách se setkáváme už 10 let, ale málokdo mu věnuje u automobilu pozornost. Do již zmíněného "eurounijního nařízení" byl tento systém výsadou příplatkové výbavy a hlavně se týkal primárně premiových značek a francouzských vozidel v příplatkové výbavě a to ještě podle konkrétního modelu. 

Mezi osobními automobily rozeznávame dva typy měření kontroly tlaku v pneumatikách, jedním je tzv. Nepřímý systém kontroly tlaku v pneumatikách a druhý je tzv. Přímý systém kontroly tlaku v pneumatikách (TPMS).

1. Nepřímý systém kontroly tlaku v pneumatikách

Tento systém byl do dnešní doby u evropských automobilek nejrozšířenějším systém kontroly tlaku v pneumatikách. Tento systém fungoval relativně jednoduchým a hlavně bezúdržbovým způsobem. Kolo, ve kterém je nízký tlak a je tedy podhuštěné, mám menší průměr vůči kolu druhému a tím se otáčí rychleji než ostatní tři kola automobilu. Řídící jednotka tohoto systému získá potřebné informace ze snímačů. Nejčastěji bývá tímto zdrojem snímač ESP nebo ABS, případně snímač natočení kola, nebo snímač vibrací. Snímač vydá signál do řídíci jednotky, která na základě výpočtu algoritmu vyhodnotí rozdíly otáček a pokud vyhodnotí defekt, tak dojde k aktivaci kontrolky signalizující pokles tlaku v pneumatice na palubní desce (obr. kontrolky naleznete níže).

Tento systém můžeme vidět hlavně ve vozidlech koncernu Volskwagen (tedy VW, AUDI, ŠKODA a SEAT), pak ve vozidlech BMW a Mercedes - Benz. Tady je potřeba zmínit, že koncern VW má výjímku, takže jeho modely v současné době mají vylepšný systém TPM+, který vyhovuje legislativě i po 1.11.2014. 

Výhody nepřímého systému:

• pro majitele vozidla je to absolutně bezúdržbová a absolutně nenáročená varianta, která je spolehlivá
• při výměně kompletních kol (letní sada,zimní sada) není potřeba na tento systém brát cenově ohled, protože se používají standartní ventilky, na které jsme byli dosud zvyklí a po výměně kol a správném nahuštění stačí pomocí tlačítka SET na palubní desce nebo v menu palubního počítače vyresetovat a kalibrovat systém a tím se automaticky nastáví požadované základní hodnoty, od kterých se odvíjí výpočet
• pro majitele vozidla nepřináší nutnost výdajů navíc

Nevýhody nepřímého systému:

• odhalí defekt pomaleji, než přímý systém TPMS
• nedokáže zobrazit na palubní desce, na kterém konkrétním kole je únik tlaku nebo defekt
• nedokáže zobrazit přesnou hodnotu tlaku vzduchu v každém kole na palubní desce
• Je příliš závislý na řidiči, protože i při defektu ho lze vypnout kalibrací a to je nebezpečné (ano i tak někteří řidiči na údaj o defektu reagují)

2. Přímý systém kontoly tlaku vzduchu v pneumatikách (zkráceně TPMS)

Přímý systém kontroly tlaku vzduchu v pneumatikách nese zkratku TPMS (Tyre Pressure Monitoring System) a funguje úplně na odlišné bázi než systém nepřímý. 

Tento systém využívá senzorů, namontovaných a umístěných uvnitř kola. Zjednodušeně řečeno (samotnému senzoru budu věnovat v samostatném článku), se jedná o ventil, ve kterém je uvnitř kola na něm namontovaný senzor, případně může být také nalepený na běhounu uvnitř pneumatiky (typ VDO/Conti), napájený baterií do hodinek a který vysílá signál na rádiové frekvenci (433 MHz) z každého kola samostatně do příjímače v určitém časovém intervalu, kde jsou obsahem důležité informace o tlaku v kole a teplotě pneumatiky. Tento signál je příjímán zpravidla anténou, která je umístěna na podvozku vozidla a posílá informaci o těchto údají do řídící jednotky, která pak vyhodnocuje hodnoty a posílá údaje do palubní jednotky. 

Výhody přímého systému:

• dokáže rozeznat, na kterém kole je defekt a tento údaj se zobrazí řidiči na palubní desce
• oproti nepřímému systému odhalí defekt rychleji
• dokáže posílat informace o teplotě kola a pokud by to bylo využíváno více, tak rozezná například i vadné ložisko, protože kolo je daleko teplejší

Nevýhody přímého systému kontroly tlaku vzduchu v pneumatikách:

• vyšší finanční náročnost (kompletní ventil senzor + ventil stojí od 800 do 2000 kč za kus a je potřeba pořídit 4 ventily při jejich pořízení, což je značný rozdíl, když běžný stojí cca 10 kč)
• nutnost servisování ventilů v pravidelných intervalech (ventil se musí servisovat, je nutné u něj měnit pravidelně některé části v a vzhledem k hliníkovému materiálu v zimě často dochází k utrhnutí ventilu vlivem změkčení a oxidace
• v případě nízkoprofilových pneumatik hrozí poničení ventilu v případě, že auto "vymete" díru dojde k propružení pneumatiky a při "shodě náhod" dojde k poničení ventilu
• ventil je napájen baterií do hodinek, která má určitou životnost a není vyměnitelná. V případě vybití je potřeba vyměnit celý ventil
• odpadá "svoboda" výměny kol svépomocí, protože ventily se musí přes diagnostiku znovu nakalibrovat na přesnou pozici na autě, aby nedocházelo k tomu, že defekt bude na levém předním a údaj na palubní desce by ukazoval levou zadní (nutno podotknout, že zde záleží na typu auta, tak 70% automobilů si dokáže druhou sadu spárovat samo)
• do některých typů disků nelze TPMS ventily namontovat i když disk je pro daný automobil schválen a homologován
• pokud dojde k defektu a jedete kus po prázdné pneumatice, tak patka a pneumatika zničí ventil a mnohdy od odlétajících kusů dojde i ke zničení pneumatiky, která by byla opravitelná

To jsou tedy hlavní výhody a nevýhody obou systémů měření tlaku vzduchu v pneumatikách. Obrázek nechť si udělá každý sám. Jednoznačně platí, že zavedení kontroly tlaku vzduchu v pneumatikách je určitě bezpečnostním přínosem.